1961

Mnohé se změnilo ve chvíli, kdy Jimiho chytila policie v ukradeném autě. Stalo se tak 2.5.1961. Jimi měl mnoho výmluv, jak se do auta dostal a jaké je to nedorozumění, ovšem o čtyři dny později se udála podobná situace. V té době neměla policie ze Seattlu zrovna dobré vztahy s černochy, což se odráželo na některých obviněních. Jimimu hrozilo za tento incident až pět let vězení. Nakonec Jimi dostal dva roky a tak se rozhodl, že bude narukovat a stane se součástí americké armády. Nejdříve se chtěl stát pilotem stíhačky, poté se však rozhodl pro pozemní vojsko. Nebylo žádným tajemstvím, že mnoho černochů mezi piloty stíhaček nebylo. Nakonec se armádě upsal na tři roky a nic již nebránilo k nastoupení jeho služby. Se všemi svými přáteli se večer před odjezdem rozloučil ve velkém stylu. Ve stylu, který k němu více než patřil - hrou na svou kytaru. Koncertoval se svou kapelou Tomcat na Madison Street v Seattlu. Na koncertě samozřejmě nemohl chybět mladší bráška Leon, ale ani tehdejší přítelkyně Betty. Ta nejen, že dostala na důkaz Jimiho lásky zásnubní prsten, ale také si zatím u ní schoval svou kytaru, což pro něj mělo daleko hlubší význam. Nesměla zde chybět ani Carmen, která si velmi dobře uvědomila, jaký Jimi udělal pokrok a o kolik mu stouplo jeho hráčské sebevědomí. Nyní už ho čekala pouze cesta vlakem na jih, na jeho základnu.

            31. května 1961 přijel Jimi na základnu Fort Ord, která se nacházela v Kalifornii. Zde si téměř bez váhání zvolil parašutistický oddíl, který sice považoval za nebezpečnější než jiné oddíly, ale prioritou pro něj byla vidina větších peněz. Jimi si vydělával kolem 50 dolarů, což pro něj v té době byla nepředstavitelná částka. I přesto mu musel ze začátku jeho armádní život dotovat Al. Tomu si Jimi psal hlavně o peníze na uniformu a podobně. Armáda ale Jimimu, při nejmenším ze začátku, naprosto vyhovovala. Nejen, že našel konečně místo, které mělo řád a daná pravidla, ale také jeho součástí bylo pravidelné jídlo. Některých věcí se však musel vzdát a nejednalo se pouze o jeho vousy a vlasy, na kterých si tolik zakládal. Na svou kytaru čekal dva měsíce, než mu poštou přišla. Tuto dobu naplňoval korespondencí se svými blízkými. Psal si samozřejmě s Betty, tetičkou Delores i s Dorothy, ale také si mnoho dopisů vyměnil se svým otcem Alem. Jakoby armáda dala průchod jejich citům. Samota a smutek ukázaly, jak moc se ti dva respektovali a měli rádi, ovšem tváří v tvář si nikdy nic podobného říct nedokázali. A tak dopisy ze základny byly jejich jediným větším vyznáním citů.

            Jimi se v armádě cítil velmi opuštěně a osaměle, samozřejmě se všechny tyto pocity ještě umocňovaly, když u sebe neměl svou kytaru. V těchto smutných náladách se často jeho myšlenky uchylovaly k jeho domovu, k Seattlu, a ke všem, kteří zde žili. Jimi proto zažádal o týdenní dovolenku z armády. Čekal velmi dlouho, než bylo jeho žádosti vyhoveno, ale jednoho dne se dočkal, a jelikož neměl peníze na letenku, vydal se na velmi dlouhou cestu autobusem. Doma pak strávil pouze pár dní, poněvadž mu půlku dovolenky sebrala cesta. I při tomto krátkém výletu stihl obejít a pozdravit všechny, na které se těšil. Samozřejmě mezi nimi nemohla chybět Delores ani Dorothy a už vůbec ne jeho snoubenka Betty. Betty si velmi rychle všimla, jak Jimi za tak krátkou chvíli v mnoha věcech dospěl. Jimi Betty velmi miloval, o to víc ho však mrzelo, když měla chvílemi v dopisech své žárlivé poznámky. Těžko se s tím vyrovnával a její chování ho obtěžovalo.

            Po čase Jimi přejel na základnu Fort Campbell. Zde teprve poznal, jak moc může být výcvik náročný a vyčerpávající. Také se o tom často zmiňoval v dopisech Alovi. Velkým momentem však bylo setkání Jimiho s vojínem Billym Coxem. Billy Cox miloval svou baskytaru a hru na ní. Byl součástí skupiny, jejíž sestava se neustále měnila. A tak jednoho dne přizval Jimiho, po kterém chtěl, aby kromě hry na kytaru i zpíval, ten s tím ovšem hned nesouhlasil. Jimi svůj hlas neměl rád, nerad zpíval, ale v této chvíli se podřídil a se zpěvem začal. A tak kapela Kasuals začala a dále nějakou dobu pokračovala i po odchodu z vojny. Jimi si stále více uvědomoval, že kvůli segregaci, která byla na jihu naprosto normálním jevem, neuspěje s klasickými popovými ani rock'n'rollovými hity. Nepsaná pravidla byla zřejmá všem. Černošská kapela hrála pro černošské publikum a nejlepší bylo, když hrála "černou" muziku. Do té se řadilo především klasické blues nebo R&B. A tak zčal Jimi experimentovat se skladbami bluesových klasiků pocházejících z jihu jako byl Albert King, Muddy Waters a další. Přestože se Jimi postupně stával miláčkem publika, především žen, stále byl mezi ostatními vojáky považován za blázna a podivína. Jedním z důvodů bylo, že se svou kytarou i spal.

            Důležitá chvíle nastala, když si Jimi uvědomil, že opravdu kariéra kytaristy je jediná jeho možná budoucnost. Nechtěl už více času trávit za zdmi základny. Měl pocit, že by se s Billym měli zaměřit na hraní se svou kapelou. Billymu už moc do konce služby nezbývalo, ale Jimi měl za sebou zatím pouze necelý rok. Zajisté dalším důvodem k jeho myšlence o odchodu z armády byla i jeho obava z přicházejícího konfliktu. Jimi si moc dobře uvědomoval, že jako parašutista bude mezi prvními nasazenými do války, čehož se oprávněně bál. Do boje se mu nechtělo, a tak začal přemýšlet, jakým způsobem se může povinné službě vyhnout. Vymyslel to dokonale a skvěle to také sehrál. Mohl buď získat, nebo ztratit naprosto všechno. I přes všechna negativa do toho šel. Jimi začal docházet k vojenskému psychiatrovi pod záminkou, že má pocit, že se zamiloval do jiného vojáka. Vše uvedl v dokonalost různými detaily, a tak získal propuštění z armády kvůli svým "homosexuálním sklonům". Ovšem ani svým nejbližším neřekl skutečnou pravdu a většina se domnívala, že byl Jimi propuštěn kvůli zlomenému kotníku. Ten si měl údajně zranit při seskoku s padákem. Jimi odešel z kasáren a neměl jinou možnost, než se vrátit ke svému tuláckému životu. Původně chtěl odjet za svou snoubenkou i s penězi, které si za službu našetřil, ale až na pár dolarů je všechny utratil za jedinou noc v jazzovém klubu Clarksville. V tu chvíli mu bylo jasné, že se za svou snoubenkou vrátit nemůže a že, možná díky své nazpět získané svobodě, už ani nechce. Potkal Joyce a Betty se stala součásti pouze Jimiho minulosti.