1959

Roku 1959, po několika ústupcích vedení školy nastoupil Jimi do prvního ročníku Garfieldské střední školy. Jimi byl spokojený. Byl opět se svými kamarády, se kterými mohl celé přestávky a také velkou část času při hodinách věnovat debatám o hudbě a budoucích svých kapelách. Chybělo už snad pouze jediné, stát se součástí nějaké kapely. Jeho první vystoupení s kapelou nedopadlo úplně dle jeho představ. Kapele se nelíbilo, jakým divokým způsobem se Jimi na jevišti prezentuje, a tak ho po první části koncertu vyhodili. O jeho divočení ve světle reflektoru s ním mluvila i Carmen, však ani ta ho nedokázala ovlivnit a Jimi byl přesvědčený o tom, že buď to půjde takhle, nebo nijak. To byla jedna z posledních věcí, kterou Carmen Jimimu řekla, pak se  rozešli.
Jimi byl součástí mnoha kapel a jednou z prvních významných byla kapela The Velvetones. The Velvetones hráli mnoho instrumentálních skladeb, kde členové dali vyniknout zvuku kytar a klavíru. Ve skladbách se míchalo R&B společně s jazzem a dalšími prvky. Velvetones měli už stálé angažmá v některých klubech, to Jimimu umožnilo chodit zadarmo na ostatní koncerty v klubu, což pro něj bylo největší odměnou. Netrvalo dlouho a Jimi začal přemýšlet o svém sólovém vystoupení. K těmto sólovým vystoupením mu pomohl Dave Lewis, který ho nechal hrát na pódiu při přestávce svého tehdejšího vystoupení. Jimi měl dar, dar ohromit posluchače ani ne tak dokonalým hraním jako svým silným prožitkem, který jeho hraní doprovázel. Všichni se museli dívat a všichni byli naprosto konsternováni.
Nejen Pernell ale vzpomíná, co Jimiho hudební "kariéru" také provázelo. Byl to stále opilý a nepřejícný otec Al. Nebylo tajemstvím, že si Jimi nechávala kytaru u všech v okolí, aby mu ji otec vzteky nerozbil, když s ní přijde domů. Nebylo vyjímkou, že Jimi dostal od svého otce výprask za menší věci, a tak když mu tenkrát někdo kytaru z klubu Birland ukradl, bylo všem jasné, jak to musí dopadnout. Domů šel nejen s tíhou na srdci, že přišel o svou "lásku", ale ještě ke všemu s vidinou trestu. Zdálo se, že si Jimi Hendrix už na kytaru nezahraje, ale síla muzikantské soudržnosti existuje, a tak se členové jeho tehdejší kapely Rocking Kings na novou kytaru složili. Stála asi padesát dolarů, Jimi si ji nalakoval na červeno a pojmenoval ji po své tehdejší přítelkyni "Betty Jean". S Betty začal Jimi chodit na střední, její rodina ho měla ráda. Považovali ho za hodného kluka, který se k jejich dceři chová hezky. V té době byl Jimi ostýchavým sedmnáctiletým chlapcem, který brigádně vypomáhal otci ve firmě, kde společně sekali trávu. Svůj sexuální život měl spojený pouze s tím, že hlavně nechce žádnou holku "zbouchnout". V té chvíli bylo už všem jasné, že na rasově integrované Garfieldské střední škole Jimi neodmaturuje. Jeho studijní neúspěchy ho donutily školu ukončit. Byla to jedna ze složek jeho života, za kterou se Jimi styděl. Dokonce si pro novináře vymyslel nepravdivou historku o důvodu předčasného ukončení školy. Tím důvodem mělo být milostné vzplanutí mezi jím a běloškou. Ale lidem z jeho okolí, především jeho přátelům bylo zřejmé, že jediným důvodem nedodělání školy byl sám Jimi a jeho přístup ke studiu. A však škola mu dala mnohem víc než vzdělání... Kamarády stejně zapálené do hudby jako byl on.