1962
V září roku 1962 byl Billy Cox z armády propuštěn, a tak se jejich projekt mohl rozjet naplno. Jimi byl v mnoha ohledech velmi naivní, a tak ho Billy usměrňoval v přijímání angažmá a podobně. Nakonec ale získala formace King Kasuals konečnou podobu. Kromě Jimiho, který hrál samozřejmě na kytaru a Billyho, jenž ovládal svou basovku, byli součástí kapely ještě zpěvák Harry Bachelor a kytarista Alphonso Young, pro kterého nebyl problém zahrát na kytaru zuby. Stálé angažmá měli v klubu Del Morocco, dále hráli po restauracích a dalších podnicích. Jimimu se splnil sen v podobě životní dráhy muzikanta, ale finančně na tom byl stále velmi špatně. Své materiální zapezpečení měl často v ženách, které se o něj s láskou staraly. Všechny tyto ženy okouzlil svou ostýchavostí, citlivostí a komplikovanou povahou. Tyto ženy ho nejen šatily, živily, ale také ho u sebe nechávaly bydlet. Jimi chtěl ve své hráčské kariéře dosáhnout stále vzdálenějších výšek, a tak veškerý svůj volný čas trávil cvičením na svou hudební lásku. Aby mohl déle cvičit své různé kytarové finty, užíval levné amfetaminy. Kvůli jeho zarputilosti ho v okolí Clarksville začali přezdívat Bedna. Lidé ho považovali za šílence, který sebou neustále tahá svou kytaru a kombo.
Hlavně kvůli penězům se Jimi rozhodl, že se stane studiovým hráčem. K této práci ho přivedl Billy, ale Jimi u ní dlouho nevydržel. Většinou spolupráce ztroskotala na tom stejném problému, na Jimiho osobitém stylu hraní, který byl pro většinu lidí příliš divoký a často se do nahrávaných písní ani nehodil. Jimi se seznámil s Johnnym Jonesem, který byl v té době údajně nejlepším hráčem na kytaru v Nashvillu. Jimi sledoval většinu jeho vystoupení a učil se každému jeho pohybu, dokonce ho i přemluvil, aby si mohl půjčovat jeho kytaru i zesilovač. Johnnymu to nevadilo, viděl, že Jimi má v sobě nepřehlédnutelný talent. Nakonec se spolu spřátelili a Jimi se díky Johnnymu setkal s tak velikými muži jako B.B.King a Albert King. Oba tyto muzikanty Jimi velmi uznával a měl na ně tisíce otázek. Ani jeden neměl problém mu na cokoliv odpovědět, v té době neměl nikdo pocit, že by se hráčská tajemství měla uchovávat před ostatními. Jednoho dne se Jimi rozhodl, že se pustí do kytarového souboje právě s Johnny Jonesem. Při této akci se publikum Jimimu vysmálo a na celé čáře vyhrál souboj Johnny. Jimi se z mnoha důvodů rozhodl, že se pojede na nějaký čas podívat ke své babičce Noře do Vancouveru. Potřeboval u sebe svou rodinu a do Seattlu se mu nechtělo nejen kvůli otci, ale také kvůli nevyřešenému vztahu s Betty. Až tam si uvědomil, že aby získal to, co mají ostatní muzikanti, musí se vydat do delty řeky Mississippi. A tak se vydal na další cestu k poznání sebe samého.
Jimi se opět naplno položil do splnění svého snu, postupně zrál a čekal na velkou příležitost. S King Kasuals hrál často v řetězci černošských klubů, který se nazýval Chitlin' Circuit. Tyto kluby byly pro jih typické. Stále častěji se vystoupení kapel nespecializovalo pouze na hudební čísla, ale již se také trochu začleňovala do představení pantomima a jiné divadelní prvky. Lidé se chtěli bavit a muzikanti byli nuceni jim to dopřát. Jimi předváděl svá různá čísla. Někdy hrál venku i mezi fanoušky, jindy zkoušel různé způsoby hraní na kytaru - zvládal hrát se zavřenýma očima i používat při hře zuby. Ostatní členové kapely po něm také chtěli, aby více chodil mezi fanoušky, a tak se jim dostával pod kůži. Jimi si tato vystoupení užíval, jakmile byl v záři reflektoru, byl šťastný. Nehrál ale pouze s King Kasuals, měl rozjednané i další hudební projekty. Například vyrazil na turné se známým soulovým zpěvákem a také kazatelem Solomonem Burkem, ovšem ten ho po několika vystoupeních vyhodil, i přestože některé své písně v Jimiho podání miloval. Opět tuto práci musel Jimi opustit pro jeho divokost, která se do písní Burka nehodila. Z těchto nevydařených akcích ho stále zachraňoval Billy Cox. Jednou nastala chvíle, kdy se Jimi odtrhnul od své skupiny a stával se součástí větších jmen. Byl předskokanem takových hudebních velikánů jako Little Richard či Sam Cook. Bral stále více amfetaminů a rozhodl se udělat další krok ve své kariéře. Odjede za svým snem do New Yorku. Když seděl v autobuse a brnkal si písně na svou kytaru byl jeho osobitý styl už zřejmý.