1967

Slavný noční klub Bang O'Nails, který se nacházel ve sklepních prostorech, se stal útočištěm  mnoha muzikantů a mnoho muzikantů se tam také sešlo ve chvíli, kdy koncertoval Jimi a jeho kapela. Ovšem nejen muzikanti tenkrát seděli v publiku, k posluchačům se také přidal Roger Mayer, který už v té době vytvářel efektové boxy pro kytaristy. Jimi Hendrix pro něj byl dokonalým budoucím "spojencem" při vytváření dokonalých tónů. Byl to jeden ze slavných okamžiků tohoto nočního klubu, když Jimi zahrál písničku z hitparády Wild Thing, tu kterou všichni muzikanti odsuzovali jako naprostý "slaďák" a zvládl to výborně. Většina kytaristů přemýšlela, jakým způsobem teď mohou Jimimu konkurovat, jedním z nich byl i Eric Clapton. Jimimu přibývaly zkušenosti a s nimi spojené sebevědomí, to si stále průběžně dokazoval i na ženách a milenkách slavných muzikantů. Paradoxem bylo, že na druhou stranu velmi žárlil na Kathy, dělal jí scény a když byl posilněn alkoholem, měl vůči ní i násilnické sklony.

            Jimiho Experience společně stále pracovali na svém debutovém albu a mezitím si domluvili turné po britských kinosálech. Připravený program připomínal různé estrády, kde vystupovalo mnoho účinkujících. Experience většinou tento program zahajovali. Právě na tomto turné Jimi zapálil svou kytaru. Stál na pódiu, kytaru politou benzínem ze zapalovače, škrtl sirkou a začal se točit dokola. Jimi byl v ohni a také okamžitě na titulních stránkách novin. Noviny Jimiho milovali, zájem o něj byl velký a většinou byl součástí hlavní zprávy dne. Byl sice hvězdou novin, ale i tak se mu stalo faux paux v liverpoolské hospodě, když jemu a Noelovi nechtěli nalít z důvodu, že vypadají jako od cirkusu. Pravdou bylo, že jejich kostýmy vypadaly v běžné hospodě velmi exoticky. V této době měl Jimi rozhovor pro časopis Express. Interview bylo založeno na otázkách typu, co má Jimi rád a co rád nemá. Jimi hovořil o svém oblíbeném jídle apod., ovšem dost informací uvedl jinak než byla skutečnost nebo je dokonce tajil jako například věk. Často odpovídal na otázky ironicky, to byla jeho specialita stejně jako uzavření svého pravého nitra. Proto bylo překvapivým momentem, když Jimi začal vyprávět o svém největším přání, o tom, že chce mít v   hudbě vlastní styl a chce se znovu vidět se svojí mámou. Matka pro něj byla andělem, o své matce však mluvil, i s Kathy, velmi ojediněle.

            Experience byli na vzestupu. Nikdo nezaznamenal tak rychlý vzestup v historii britského rock'n'rollu. Všichni už jen čekali, až vydají své debutové album. To bylo jen otázkou času, a tak na jaře roku 1967 vychází první album s názvem "Are You Experinced?". Album sice nahrávali delší dobu, ale když se spočítá čistý čas strávený ve studiu, bylo to kolem 72 hodin. Chas Chandler vždy prohlásil první zahranou verzi za dobrou a už se více nenahrávalo. Jimi s Noelem a Mitchem kolikrát ani nevěděli, že už se jede na čisto. Přesto všechno se ale album "Are You Experinced?" vyšplhalo na druhé místo albového žebříčku. Na prvním místě samozřejmě nechyběli The Beatles. Jimi poslouchal album stále dokola s různými lidmi, jedním z nich byl i Brian Jones z Rolling Stones. S Brianem byli přátelé, Jimi měl své soukromí velmi úzce spjato se svou prací. Jeho práce byla zároveň jediným místem, kde nacházel své nejbližší přátelé.

            První album měli Experience vydané a byla otázka času, kdy světu představí své druhé album. Začali s jeho nahráváním okamžitě po vydání "Are You Experienced?" a název zněl "Axis: Bold As Love". Jimi se snažil, aby měl na tohle album už větší vliv a také měl, zároveň však tím nahrávání alba prodlužoval a komplikoval. Byl zastáncem toho názoru, že v druhém albu by mělo být více z jeho osobnosti i z jeho talentu. Roger Mayer pro tuto příležitost vynalezl přímo pro Jimiho zařízení, které nazval Octavia - to dokázalo měnit tóny o celou oktávu. I díky tomu získal Roger od Jimiho přezdívku "Výbojka" a stal se tak nedílnou součástí slavného kytaristy. Jimi byl komplikovaná povaha, ať šlo o přátelské vztahy nebo koncertování. Nesnášel, když ho někdo považoval za méněcenného a to obzvlášť na jevišti. Měl pocit, že lidé nemohou jeho talent pochopit. Že měl talent a odvahu s dávkou drzosti dokázal nejen při koncertu v Saville Theatre. Právě v Saville Theatre Jimi vymyslel, že zahájí koncert písní "Sgt.Pepper's Lonely Heart Club Band", která byla titulní písní alba skupiny The Beatles. Noel s Mitchem si o něm mysleli, že je blázen, ale nakonec ho poslechli a toto rozhodnutí bylo jedním z nejlepších, co mohli udělat. Cover verze této písničky byla dokonalá a zaujala dokonce samotné autory Paula McCartneyho a George Harrisona. Oba byli mezi diváky a nepřišli tak díky tomu o rozmlácení kytary, kterou následně Jimi rozkopal do obecenstva. Paul McCartney osobně Jimiho za ztvárnění písně pochválil a pak si spolu dali trávu - to byla velká pocta.

            Jimi byl známý po celé Británii, ale stále se řešila otázka, jak ho proslavit v jeho rodné Americe. K jeho prvnímu albu koupila práva společnost Warner Bros za 150 tisíc dolarů, tato práva platila pro americké vydání. Alba se lišila sestavou písní i výtvarným zpracováním obalu. Album mělo, navzdory špatné kritice v New York Times, úspěch především díky rozhlasu. Experience předčili dokonce samotného Franka Sinatru, to byl velký úspěch. Amerika se ale s Jimim Hendrixem seznámila již o pár měsíců dříve a to v červnu 1967, kdy se v kalifornském Monterey uskutečnil hudební festival. Festival organizovali producent Lou Adler a muzikant John Phillips. Jelikož chtěli v Americe představit i britskou hudební scénu, požádali o pomoc Oldhama (manažera Rolling Stones) a Paula McCartneyho. Ty měli okamžitě jasno, z Británie přivezou představit skupiny The Who a Jimi Hendrix Experience. Tento festival byl pro Jimiho příležitostí se po nějaké době vrátit opět do své rodné země a byl z toho trošku nervózní. K jeho lepšímu pocitu rozhodně nepřispělo to, že ho v Americe nikdo nepoznával. V New Yorku byl stále neznámým černochem, kterému nechtěl zastavit taxík a v hotelu si ho pletli s poslíčkem. O trochu lepší náladu získal až v Greenwich Village, kde navštívil mimo jiné i koncert kapely The Doors. Experience se přesunuli do San Francisca, kde přespali a připravili se na další cestu. Jimiho v San Franciscu překvapilo, jak se za tu dobu zpolitizovalo hnutí hippies. Už to nebylo pouze o nošení dlouhých vlasů a otrhaného oblečení, o zdobení se barevnými a zajímavými doplňky, své slovo do toho pronesla válka ve Vietnamu, proti které hippies protestovali.

            Ze San Francisca rovnou na hudební festival do Monterey. Festival v Monterey byl neuvěřitelnou hudební událostí. Organizátoři původně počítali asi s 10 tisíci diváky, k překvapení všech se tento odhad téměř zdesetinásobil. Jimi Hendrix Experience měli hrát až v neděli, proto měli celou sobotu na to, aby si festival užili dle svých představ. Jimi se tak stal v sobotu divákem a procházel se mezi ostatními, v noci si dokonce zajamoval společně s dalšími muzikanty. A pak přišla neděle. Festival neměl jasný program, jediná podmínka organizátorů byla, že Mamas and Papas celý festival zakončí, a tak se měl Jimi a Who domluvit, kdo z nich půjde první. Nakonec výsadu prvního získala skupina The Who. Předvedli famózní vystoupení, které zakončil Pete Townshend rozmlácením své kytary. Poté přišli na řadu Experience, Jimi zaujal diváky písní "Like A Rolling Stone" a celý koncert byl strhující. Velmi se vydařilo i propojení anglické a americké hymny v písni "Wild Thing", nakonec Jimi svou kytaru, na kterou si celý den maloval psychidelické obrázky, zapálil a třískl s ní o zem. V zákulisí ho uvítalo mnoho známých osobností včetně Andyho Warhola. Všichni byli jeho výkonem oslněni, včetně zpěvaček Janis Joplin a Nico (skupina Velvet Underground). Nico byla natolik okouzlena, že Jimiho vystoupení nazvala nejerotičtějším, jaké kdy viděla. Díky ohlasům nejen slavných jmen bylo okamžitě jasné, že Jimi má šanci prorazit i ve své rodné Americe.

            Úspěch byla jedna věc, ale stále se ve skupině řešila finanční otázka a s ní spojené problémy. Experience neměli příliš dobře placených koncertů a jejich výdaje stále přesahovaly jejich příjmy. Janis Joplin se tolik líbilo vystoupení Jimiho a jeho kapely v Monterey, že je oslovila, aby jí dělali předkapelu. To jim ovšem vydrželo jen chvilku a ve Fillmore v San Franciscu už vyprodali svůj vlastní koncert. Kolem vztahu Jimiho a Janis kolovalo mnoho zajímavých informací. Nebylo žádným tajemstvím, že byli milenci. Často si spolu užívali přímo před očima dalších lidí v zákulisí. Janis se několikrát o Jimim vyjádřila jako o svém nejlepším milenci a rozhodně ji nepřitahovala pouze čokoládová barva jeho kůže. Po ukončení pracovního poměru s Janis, Experience putovali dále po Americe a na místech, kde je dříve nikdo neznal, se stali během chvíle dechberoucí a známou skupinou. S jejich rostoucí slávou se množili i groupies, které se kolem nich točily. Jimi byl samozřejmě nejvyhledávanějším cílem a rozhodně se tomu nebránil. Nebylo vyjímkou, že ho některé z nich pronásledovaly mnoha různými městy při jejich turné. Jedním z těchto turné bylo s Monkees, které bylo celé jedním velkým omylem. Publikum Monkees Jimiho a jeho kapelu absolutně nepřijímalo, přece jenom to byla spíše popová skupina - žánrově od Experince velmi odlišná. Jedinými obdivovateli předskokanů byli právě Monkees, kteří zbožňovali Jimiho uvolněnost při hře na kytaru. Jelikož bylo všem jasné, že toto spojení nemá absolutně žádný význam, rozhodli se po osmi koncertech, že se rozejdou. Ovšem tisku se předala zcela jiná informace. Údajně Monkees vyhodili Jimiho Hendrixe kvůli jeho příliš erotickým vystoupením. Tato zpráva fungovala pro Jimiho jako dokonalá reklama. Nyní už nastal čas, aby se Experience mohli naplno věnovat svým vlastním vystoupením.

            Jimi se v rámci turné vydal opět do New Yorku. Vzal s sebou kopie svého prvního alba "Are You Experienced?" a začal obnovovat přátelské vztahy, které tady zanechal. Jimi se vrátil po návštěvě Anglie jako hvězda, měl několik koncertů ve svém domovském klubu Café Au Go Go a splácel dluhy, které tu před odjezdem zanechal. Zdálo se, že všechno je ideální, přesto nebylo. Po dlouhé době se setkal také s bratry Aleemovými. Ti mu ukázali harlemskou hudební scénu i celou kulturu, která k Harlemu patřila. Právě zde se Jimi setkal s mužem jménem Frankie Crocker. Frankie pouštěl písně do rádia, ovšem za žádnou cenu nehodlal pustit ty, které patřily už tehdy slavnému Jimimu Hendrixovi. Jimiho písně nedoceňoval, z toho byl Jimi velmi zklamaný. Černošská komunita ho nepřijala, byl na ně příliš extravagantní a málokdo z nich pochopil jeho hudbu a také jeho styl oblékání. Kde se však k němu chovali jako k celebritě, bylo místo jemu blízké, Greenwich Village. Zde se mimo jiné nacházel i slavný loft Buzzyho Linharta, kde Jimi společně s jinými muzikanty jamoval často i celé hodiny. Pro hippies se stal Jimi slavnou osobností, ale stále měl v Americe daleko více anonymity než v Anglii. O tom, že život Jimiho Hendrixe byl plný paradoxů, svědčí i některé další události. Jimi nebyl zrovna obezřetným, když se jednalo o podepisování smluv a podobně. Jednu takovou velmi nevýhodnou smlouvu podepsal na začátku své kariéry s Chalpinem. Prakticky už nějakou dobu trval soud, aby se vyřešila veškerá práva a Jimi byl osvobozen od některých povinností. Přesně k tomuto stejnému Chalpinovi přišel Jimi společně Curtisem Knightem a pozval ho na večeři, večer si báječně užili a dokonce se dali do nahrávání písní. Jimi Chalpinovi dlouho vysvětloval, že nahrávky za žádnou cenu nesmí vydat pod jeho jménem, ale Chalpin byl dobrý obchodník a věděl, že Jimiho jméno bude dokonalým tahákem. A tak Jimi opět zkomplikoval situaci svým manažerům i právníkům.

            Experience byli opět v Anglii, navštěvovali různé hudební pořady a Jimi si opět naplno "užíval" vztahu s Kathy. Jelikož byl Chas pro Jimiho více než pouze manažer, opět si spolu pronajali byt. Chas a Jimi si velmi rozuměli především ve věcech, které nesouviseli s prací. Oba byli blázni do vědecko-fantastické literatury, oba zbožňovali hru Risk, ale kvůli hudbě byly hádky na denním pořádku. Jimi se stále méně hodlal podřizovat a to nedělalo dobrotu. Dalším důvodem k hádkám byly věčné problémy s penězi. Kapela si užívala luxusu a ten luxus nebylo z čeho platit, Jimi nebyl jediný, kdo řešil, kde vzít peníze na svoje povyražení. Chas se rozhodl, že rozpočet kapely zalepí evropským turné. Čekalo je turné více než náročné, v plánu bylo 32 koncertů během 26 dnů. Koncerty byly strhující, ale také velmi vyčerpávající. Na Jimiho padla únava, cítil se frustrovaný - nešly mu psát písničky, chtěl si odpočinout, dobíjel se především drogami. Únava se ozvala i při koncertování ve Švédsku, kde se Jimi ocitl na předních strankách novin především kvůli svému excesu. Jimi se opil a zničil svůj hotelový pokoj. Policisté Jimiho zavřeli a musel zaplatit pokutu, která byla ve výši jedné třetiny celkového zisku z jejich turné. Jak už to bývá turné neprovázely pouze drogy a alkohol, ale také sex. Často se dokonce šuškalo o tom, že Jimi Hendrix je bisexuál. Většinou zfetovaný nabízel mužům společný sex, to navrhl mimo jiné i švédskému novináři, který o něm psal článek. To ovšem byla pouze vyjímka, častěji se zajímal o různé groupies, které ho pronásledovaly. Nebylo nic divného, že si holky vyměňovali všichni mezi sebou, bedňákama počínaje a Hendrixem konče. AIDS v té době nebylo takovým strašákem, bez pohlavních nemocí se to však neobešlo. Většina žen na Jimiho vzpomíná jako na velmi něžného a všímavého milence.

            Rok 1967 se pomalu blížil ke konci a s ním finišovaly i přípravy dalšího alba "Axis: Bold As Love". Zajímavějším ho rozhodně udělaly veškeré technické vychytávky od Mayera. Jimi si sice nebyl ve zpěvu stále jistý, za to v jiných hudebních složkách si byl jistý více než dost. Jeho sebevědomí stoupalo stále výš a pro jeho kamarády z kapely nebylo jednoduché s ním vyjít. Nebylo neobvyklé, že Jimi měl potřebu naprosto všechno kolem alba řídit. Poučoval Mitche i Noela a  několikrát se dokonce stalo, že Jimi si tajně přehrál basové party, které před tím hrál Noel. Nikomu se to samozřejmě nelíbilo, ale všichni si jeho talent uvědomovali, a tak ho respektovali. Na albu byly různé písně včetně jedné, která v sobě ukrývala slova o Jimiho matce. V prosinci album vyšlo v Británii a kritika ho přijala více než dobře, "Axis: Bold As Love" bylo označeno za nebeské album - ať už to bylo kvůli tomu, že písně byly natolik nebesky krásné nebo tak nebesky neuchopitelné a nepochopitelné. V Americe se oproti Anglii druhé album Experience mezi recenzenty tolik nechytlo, ovšem u veřejnosti byl Jimi stále považován za kytarového boha navzdory všem kritikám. Po vydání alba byl čas na další turné a to po Severní Americe. Koncerty nebyly příliš dobře naplánovány, a tak kapela strávila mnoho času na cestách. K přesouvání spíše používali dodávku, především z finančních důvodů. Letadlem letěli pouze, když to bylo opravdu nezbytné. Samotné turné začalo v San Franciscu a mimo jiné byl jeho předskokanem i Albert King. Zajisté to byl zvláštní pocit, mít svého oblíbence a idola jako svého předskokana, i sám Albert s tím nebyl zcela smířen a byl přesvědčen o tom, že jeho umění hrát blues je daleko větší než umění kytarového mága Hendrixe. V novinách po koncertě vyšel článek "Černý Elvis?", ten titulek mluvil za vše.

            V San Franciscu proběhlo turné úspěšně, pokračovalo po Kalifornii a směřovalo k rodnému městu Jimiho Hendrixe, k Seattlu. Jimi malinko znervózněl, zase uvidí svou rodinu a bude vystupovat před svými přáteli. Za tu dobu, kdy se Jimi se svou rodinu neviděl, se událo mnoho věcí. Al si našel novou manželku, Leon samozřejmě vyrostl a stal se z něj hazardní hráč a pouliční zlodějíček, což by zřejmě čekalo i Jimiho, kdyby v Seattlu zůstal. Jimi vystoupil z letadla jako poslední a se svou rodinou se náležitě přivítal. Z jeho nové macechy měl dobrý pocit, u otce ho překvapilo, že tolik zestárl. Jimi zase svou rodinu šokoval svým exotickým a výstředním vzhledem. Koncert v Seattlu proběhl 12.2.1968 v Centrální aréně a byl naprosto beznadějně vyprodaný. Jimi předvedl stejně dokonalý výkon jako vždy, poté nechal fanoušky fanouškama a věnoval se pouze své rodině. Nejdříve všechny pozval na luxusní večeři v hotelu Olympie, kde si společně dali vynikající steak a poté se přesunuli k Alovi domů, tam si zahráli Monopoly. Na Jimiho v Seattlu ale nečekala pouze rodina, už se na něj těšili i všichni přátelé a samozřejmě nemohla chybět ani Dorothy s Delores. Jimi zjistil, že většina jeho přátel je ve Vietnamu, to mu na dobré náladě nepřidalo. Byl vyčerpaný a připadal si ztracený v síti různých léků. S tím vším se svěřil při natáčení vlasů své přítelkyni Ernestine. Ta měla radost, že to Jimi dotáhl tak daleko, ale zároveň měla obavy, jak dlouho může ještě Jimi vydržet takový stres a tlak. Jimi měl v Seattlu v plánu ještě jeden koncert, který si vymyslel. Chtěl zadarmo zahrát pro děti na Garfieldské střední škole, kterou před několika lety sám navštěvoval. Bohužel se však tato akce nezdařila úplně podle představ. Po večírku u Hendrixů se nepodařilo sehnat nejen nástroje, ale i zbytek kapely, a tak promotér Pat O'Day společně s novinářem Patrickem McDonaldem vyzvedli Jimiho doma a rozhodli se, že místo koncertu udělají diskuzi, tak se vydali na cestu do školy. Kytarový mág byl žáky střední školy vypískán, nikdo nestál o besedu s introvertní černochem. Jimiho se to dotklo a nebyl schopný pokračovat, vrátily se mu všechny špatné vzpomínky, zase ho lidé odmítali, zase se cítil ponížený.