1965
Je léto roku 1965 a Jimi začíná rozjíždět svou sólovou kariéru. Juggu Murray mu nabízí nějaké studiové nahrávky a Jimi je s nadšením přijímá. Pro okolí zatím působí velmi tajemně, poněvadž své pseudonymy velmi často střídá. V této době se Jimi také chlubí Alovi, že ho může slyšet v rádiu. Ovšem i přesto, že Jimi za poslední dobu získal mnoho zkušeností, při dosažení svého cíle je stále naivním a velmi snadným cílem pro vypočítavé lidi. Jedním z těchto lidí byl Curtis Knight, jenž byl kapelníkem The Squires. Curtis a Jimi měli spolu nepsanou dohodu, Curtis půjčoval Jimimu kytaru a Jimi za to hrál v jeho kapele. Curtis Knight Jimiho dost okatě využíval a aby ho "umlčel" dal mu navíc post frontmana kapely. U této kapely Jimimu naprosto vyhovovalo, že koncertují pouze po New Yorku, bohužel negativem bylo, že si nevydělal mnoho peněz. Tučné honoráře se mu stále vyhýbaly obloukem. Ed Chalpin se mu ale rozhodně stejným obloukem nevyhýbal a 15. řijna nechal Jimiho podepsat nahrávací smlouvu. Jimi byl tak nadšený z té samotné situace i z oslovení "umělec", že si smlouvu a její podmínky vůbec nepřečetl. Ve smlouvě stálo, že Jimi bude 3 roky hrát pouze pro PPX Production a další. Nevýhodná smlouva byla později Jimiho strašákem a měl kvůli ní mnoho problémů. I kvůli finanční situaci začal hrát Jimi s kapelou The Starliters, s tou si prožil těžší období především kvůli rasovým předsudkům, ale také už významněji začal pociťovat, v čem je krása slávy a obdivu. Z ostýchavého černošského kluka se začal pomalu stávat lamač dívčích srdcí - bílých i černých.