1966
Jimi cítil, že rok 1966 pro něj bude zlomový a také byl. Předpokládal, že v tomto roce se mu naprosto změní život, ale i přes veškerou víru tento rok příliš dobře nezačal. Jimi se dostával do depresí, nechával se pohltit svým žalem a absolutně netušil, co bude či jakým směrem půjde dál. Jimi se snažil ze všech sil, hrál s mnoha kapelami, přesto mu to nestačilo ani na zaplacení nájmu těch nejhorších ubytování. Jednou ho v takové další situaci potkala Diana Carpenter. Dianě bylo šestnáct let a živila se prostitucí v newyorských ulicích. Jelikož za svou práci vydělávala dost peněz pro oba, po určitou dobu Jimiho živila. Jimimu ze začátku vůbec nevadila Dianina profese, naopak byl rád, že je zaopatřen a nemusí se starat o finanční stránku vztahu. Vztah s Dianou ale příliš idylický nebyl, po delší době docházelo k různým hádkám i jiným incidentům, na Jimiho Dianina profese již přitažlivě nepůsobila. Jednoho dne Diana zjistila, že je těhotná, Jimi ji přemluvil, aby okamžitě přestala s prodáváním svého těla. Ovšem Diana si naprosto uvědomovala, že Jimi oba, natož tři, ze svých vystoupení neuživí, a tak se vrátila do práce. Když to Jimi zjistil, choval se tak, jak ho žádná před tím nezažila, byl hrubý, výbušný a násilný a vůbec nehodlal o dané věci s Dianou diskutovat. Měl na věc jasný názor. O několik dní později Dianu zatkla policie za prostituci. Jelikož byla Diana nezletilá, měla dvě možnosti. Nakonec si vybrala tu možnost, že odjede zpět domů za svými rodiči a tam vychová své dítě. Dianě se narodila dcera Tamika. Byla si naprosto jistá, že otcem je Jimi, ovšem vůbec netušila, jak by ho mohla o narození jeho dcery informovat. Jimiho adresa byla nestálá.
V tomto roce prožil Jimi také vztah se svou první bílou přítelkyní Carol Shiroky. Carol mu pořídila novou kytaru, čímž ho zachránila od "vydírání" Curtise Knighta. I přesto měl Jimi čím dál častěji své deprese a pocity marnosti. K prolomení těchto chmurných nálad stačil jeden element. Tím elementem byla Linda Keith - dokonalá žena. Inteligentní a krásná angličanka, která byla přítelkyní již tehdy slavného Keitha Richardse z Rolling Stones. Linda poprvé slyšela Jimiho v klubu Cheetah. Klub Cheetah patřil mezi stylovější newyorské kluby. A právě v tomto klubu měl vystoupení Jimi Hendrix ve chvíli, kdy tam seděla i krásná anglická dívka Linda. Linda byla z Jimiho vystoupení naprosto konsternovaná a unešená, okamžitě poznala Jimiho talent a začala se o něj zajímat. Ten večer Jimi odešel z klubu s Lindou a s její další kamarádkou. Ten večer také Jimi poprvé vyzkoušel LSD. Jimiho první zkušenost s LSD se více než vydařila a Jimi si ten večer prožil naplno. Když byl na LSD zjistil, že nehraje melodie, ale tvoří umělecké dílo, dokonce považoval každý tón za jinou barvu. Ale ten večer nebyl jiný a magický pouze zásluhou LSD. Jimi a Linda si velmi rozuměli, celou noc si povídali o hudbě a o všech ostatních věcech, které jsou s hudbou jakkoliv spojené. Lindu velmi přitahovala Jimiho povaha i jeho talent, i přesto jejich vztah byl pouze platonický a k ničemu ten večer údajně nedošlo. Mimo jiné společně poslouchali novou desku Boba Dylana. Právě poslech této desky Jimimu otevřel oči. Celý život se bál zpívat, poněvadž znal mnoho kluků z jeho okolí, kteří zpívali lépe než on. Ani bychom nemuseli chodit daleko. V tu chvíli Jimi myslel na svého kamaráda ze školních let Jimmyho Williamse, kterému tenkrát aplaudoval celý sál. Nyní už věděl, že není tak špatným zpěvákem a ke hře na kytaru si přivzal i zpěv.
Jednoho dne Jimi v klubu Cheetah potkal Richiho Havense. Na tohoto skvělého muzikanta udělal Jimi okamžitě dojem. Po vystoupení se spolu dali do řeči, kde Havens hraje. Jimi žádný z těch klubů neznal, ale Havens mu ochotně napsal seznam i s adresami. Jedním z těch klubů byl klub Café Wha?. Café Wha? se nacházelo v Greenwich Village a hrála se zde "bílá" hudba, na kterou přicházeli tančit především teenageři. Jedním z důvodu bylo, že tento klub neměl licenci na legální prodej alkoholu, a tak tam mohli lidé mladší 21 let. Celkově bylo Greenwich Village přehlídkou extravagance hnutí hippies. Zatímco se Jimi nikdy necítil zcela dobře mezi ostatními lidmi, poněvadž odsuzovali jeho specifický vzhled, zde měl pocit, že sem patří. Čím bláznivější styl oblékání, tím lepší. Jimi konečně našel pro něho dokonalé prostředí, ve kterém mu stále stoupalo sebevědomí a cítil se silný.
V Café Wha? se pravidelně konaly přehlídky hudebních talentů. Jednu takovou přehlídku Jimi navštívil. Situace se mu malinko zkomplikovala, když zjistil, že kytara, kterou si uložil ve Wha?, je pryč. Historie se opakuje a Jimi je opět bez své kytary. Ovšem svou šanci hodlá využít naplno, a tak si kytaru půjčuje. Právě tímto gestem ohromil většinu diváků. Proč? Kytara byla pro praváky a on ji otočil, dal do levé ruky a začal bez jakýchkoliv problémů hrát. Lidé byli unešeni jeho talentem. V té době Jimi zakládá kapelu Jimmy James and The Blue Flames. S Blue Flames hrajou spíše převzaté písničky, ale již zkouší i svou vlastní tvorbu. Mnoho lidí spekuluje nad tím, že v téhle době měl v písních náznaky svých největších hitů. Večer hráli s kapelou převážně R&B. Jimi se však snažil za každou cenu dostat trochu rocku do blues a samozřejmě i naopak. Experimentuje s různými efekty a užívá si každé muzikantské chvíle. Jeho efekty i jeho samotná hra na kytaru působila na lidi přímo magnetickou silou. Jimi se do toho opřel ze všech sil a předváděl opravdickou "show". Nejdříve se bál špatných kritik, ale když viděl, jak publikum reaguje, měl ze sebe dobrý pocit. Pomalu a jistě se z malého Johnnyho, Jamese a Bustera stává muzikant jménem JIMI HENDRIX!
Blue Flames hráli v Café Wha? několik týdnů. Na jeden z jejich koncertů se vydal i výborný kytarista Mike Bloomfield. Když slyšel Jimiho vystoupení okamžitě k němu pocítil respekt. Dokonce se prý nějakou dobu příliš mezi lidmi neukazoval. Linda se snažila ze všech sil, aby Jimiho prosadila u nějakého manažera. Oslovila i manažera Rolling Stones, kterým byl Andrew Loog Oldman, ovšem ten se obával reakce Keitha Richardse, jenž byl proslulý svou žárlivou povahou. I kvůli okouzlení z Jimiho se začal vztah Lindy a Keitha rozpadat, ale Linda věděla, že s Jimim být nemůže, jelikož se Jimi nikdy nevzdá dalších žen pro jednu. Jimi se stále pohyboval mezi dvěma světy. Jedním z těch světů byl Harlem plný černochů, kteří byli spíše konzervativní, co se týkalo stylu oblékání i hudby. V Harlemu byl vyzdvihován jazz i blues. Proti Harlemu stálo Greenwich Village plné bělochů, kteří v té době začali silně inklinovat k hnutí hippies. Jimi se naprosto ztotožnil s extravagancí, které v sobě newyorská část Greenwich Village ukrývala.
Lindy nadějí se stal Bryan "Chas" Chandler, baskytarista ze slavné skupiny Animals, který se rozhodl pro ukončení své muzikantské kariéry a chtěl se stát hudebním producentem. Setkali se s Lindou v klubu a Linda Chase přemluvila, aby si šel Jimiho poslechnout. Chas slyšel zahrát Jimiho první písničku ("Hey Joe") a hned mu bylo jasné, že ten kluk má jasné předpoklady proto, aby se stal hvězdou. Okamžitě s Jimim začali řešit smlouvu. Předběžně se domluvili na tom, že Chas dokončí turné s Animals, a pak se pro Jimiho vrátí a odjedou společně do Anglie. Mezitím, co Jimi čekal na Chase, stále koncertoval ve Village. Například se dostal do kapely Ellen McIlwain, kde se stal naprostou hvězdou, když spolu koncertovali v Café Au Go Go. Ovšem ne každý jeho talent přijal s nadšením a respektem. Pořádnou životní lekci dostal od Wellse, kdy mu sprostě nadával, že ho nenechá, aby mu ukradl kapelu. Jimi se velmi styděl a nějakou dobu odmítl koncertovat. Jimimu se příliš nedařilo ani v osobním životě. Keith a Linda se rozešli, Keith rozchod neunesl a zavolal otci Lindy, že se v New Yorku tahá s "černým feťákem". To britský gentleman nesnesl a okamžitě si pro dceru dojel a vzal ji zpátky do Evropy. Linda se tak Jimim asi 2 měsíce neviděla.
V září Chas Chandler splnil, co slíbil a pro Jimiho si přijel. Nějakou dobu ho hledal po levných hotelech, poněvadž v té době Jimi nikde nehrál, ale nakonec ho našel a byl rozhodnutý, že Jimiho do Anglie odveze. Ovšem nebylo tak jednoduché Jimiho do Anglie dostat, poněvadž v té době byla velmi přísná pravidla pro pracovní pobyty. A tak Chas společně s Michaelem Jeffrym začali falšovat různou korespondenci, aby měli Jimiho cestu do Anglie o co opřít. Michael Jeffrey se stal jakýmsi dalším Jimiho manažerem. Byl to muž, který neměl problém "ušpinit si ruce" nějakou prací. Jelikož měl mnoho známých a uplácení pro něj nebylo žádnou překážkou, zařídil většinu potřebných papírů. S Jimiho kapelou se nepočítalo, což se Jimimu nelíbilo, nakonec ho obměkčil slib, který mu Chas dal. Slib, že se potká s kytaristou Ericem Claptonem. A tak si Jimi od kamaráda půjčil 40 dolarů, vzal svou kytaru, do batohu pár kousků oblečení a vyrazil první třídou směr Londýn.
Na britskou půdu poprvé vstoupil 24. září roku 1966, aby ho pustili do země a nevzbudil jakékoliv podezření, pronesl jeho kytaru bedňák z Animals. Od té chvíle chodil Chas Chandler s Jimim po londýnských klubech a ulicích a představoval ho lidem. Okamžitě získal přezdívku Divoch z Bornea, na kterou byl Jimi pyšný. První koncert, který Jimi v Anglii odehrál, se konal v klubu Scotch of St. James, všichni z něj byli naprosto nadšení a mnoha lidem vyrazil dech. Jimi byl určitou atrakcí nejen kvůli svému vzhledu, ale také kvůli své barvě pleti. V té době byl Londýn zaujatý černošskou kulturou, především hudbou, ale černochů zde bylo málo a najednou přišel on, dokonalý a talentovaný. Z pódia ho museli odvolat, poněvadž Jimi stále neměl pracovní povolení a nikdo v tu chvíli nestál o problémy. Zde se Jimi také opět setkává s Lindou.
Další ženou v Jimiho životě byla Kathy Etchingham. Kathy mu údajně dokonce zachránila život, když Jimi málem skočil pod jedoucí taxík. Ze začátku nechápala, co na tom černochovi všichni vidí, ale když slyšela Jimiho poprvé hrát, věděla, že tento talent by měla seznámit se svými přáteli, mezi kterými bylo mnoho slavných muzikantů. Jako by byla veškerá Jimiho píle najednou odměněna a veškeré náhody mu hrály přímo do karet. Jeho styl hraní byl najednou obdivován ze všech stran. Zřejmě díky Jeffreymu získal konečně pracovní povolení, a tak se mohl naplno pustit do práce. A tak začali společně s Chasem shánět zbytek kapely, se kterou by mohl Jimi koncertovat. Jimi měl jasnou představu o své kapele, chtěl velký několikačlenný band s různými druhy nástrojů. Ovšem Chas na to měl jiný názor a věděl, že Jimiho talent vynikne v daleko méněpočetné skupině.
Na konkurz mimo jiné přišel i Noel Redding, který se domníval, že jde dělat konkurz na místo kytaristy ve skupině Animals. Noel hrál před tím v kapelách The Loving Kind nebo také v The Lonely Ones. Když se Noel dozvěděl, že se jedná o místo baskytaristy v Jimiho skupině nebyl z toho tolik nadšený, ale basovku zkusil. Okamžitě si s Jimim při jamování padli do noty a o další spolupráci nikdo nepochyboval. Jelikož oba byli dobří kytaristé, měli mezi sebou stále zdravou soutěživost, která byla součástí každého jejich vystoupení. Nebyli však rivalové pouze v hudbě, ale také když šlo o fanynky. V té době Chas splnil svůj slib a umožnil setkání Jimiho a Erica Claptona, spolu si zajamovali, Eric byl Jimim jasně převálcován.
Jako své předskokany je oslovil francouzský rock'n'rollový zpěvák Johnny Hallyday. Na turné potřebovali rázného bubeníka, který svůj nástroj dokonale ovládal. Bylo rozhodnuto a zavolalo se Johnu "Mitchu" Mitchellovi. Ten souhlasil a stal se tak součástí kapely JIMI HENDRIX EXPERIENCE. Než skupina odjela do Francie, sepsal s nimi Chas smlouvu, že bude mít s Jeffreym 20% z veškerých příjmů. Chas také ve smlouvě žádal, aby měl 50% podíl na právech ke všem Jimiho písním. Jimi si opět, jak už u něj bývalo zvykem, smlouvu nečetl. Chas byl Jimiho přítelem, tak od něj žádný podraz nečekal. V tu dobu mu byl téměř otcem, dokonce spolu s jejich přítelkyněmi nějakou chvíli žili v dvoupokojovém bytě, který jim nabídl Ringo Star. Al se v té době o Jimiho příliš nezajímal, dokonce ani nijak nereagoval na informaci, že je Jimi v Anglii a že je úspěšný. Al se jen krátce zmínil o svém novém manželství, ale jinak telefonát působil spíše trapným dojmem.
A tak začalo turné s Johnnym Hallydayem. Z prvního koncertu měli všichni poměrně rozpačité a smíšené pocity. Jejich vystoupení trvalo asi čtvrt hodiny a Jimi si takový průběh rozhodně nepředstavoval. Ovšem ve slavné Olympii v Paříži už to byl zcela jiný koncert a francouzské publikum si doslova podmanili. V té chvíli bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy vydají svou první nahrávku. Z jedné strany chtěli určitě svou verzi písně "Hey Joe", ovšem z druhé strany si Chas představoval nějakou Jimiho vlastní píseň a také toho dosáhl. Tak Jimi napsal svou první píseň "Stone Free". Francie nebyla jediným evropským státem, který Jimi s kapelou navštívil. Několik koncertů měli v německém Mnichově v klubu Big Apple, kde dokonce koncertovali i dvakrát za večer. Jejich úspěch byl čím dál větší. Při jednom vystoupení se Jimimu rozbila kytara, ten se tak rozčílil, že s rozbitou kytarou vzteky třískl o zem. Dav fanoušků šílel. Chasovi se to zdálo jako dokonalý trik na konec vystoupení, a tak to nebylo naposledy, co Jimi svou kytaru rozbil před rozvášněným publikem.
První rozhovor dal Jimi časopisu Record Mirror. Se zaujetím povídal o tom, jak moc se mu líbí Anglie a jak moc nesnáší, když někdo škatulkuje jeho hudbu. Na své hudbě měl nejradši právě to, že žádný konkrétní styl nemá. Dále si povídali také o jeho stylu oblékání, který byl více než originální a velmi extravagantní. Stylem oblékání se mu snažili připodobnit i jeho přátelé z kapely Noel a Mitch. Většinu rozhovorů dával sám Jimi jako "šéf" kapely, ale často byl doplňován Noelem a jeho vtípky, s Jimim byli nejlepší přátelé i přes občasné neshody a vzájemnou rivalitu. Postupně Jimi získával stále více obdivovatelů a to nejen mezi "obyčejnými" fanoušky, ale také mezi slavnými lidmi. Běžně se stávalo, že se na koncertě Jimi Hendrix Experience potkávali hvězdy jako členové Beatles, kapel Who a Animals a mnoho dalších. Právě kytarista skupiny Who Pete Townshend byl Jimiho vystoupením natolik unešený, že okamžitě začal tvořit společně s jinými základnu Jimiho fanoušků. Tím, že už ho brali někteří slavní jako sobě rovného, začal se s nimi Jimi více scházet. Opět se setkal s Ericem Claptonem, ale jelikož byli oba spíše introvertní povahy, nepůsobilo setkání zcela přirozeným dojmem, o zábavu se postaraly především jejich přítelkyně. Jimi s Kathy také navštívili Little Richardse, ale pouze kvůli tomu, aby mu Jimi dokázal, jak je úspěšný a svým způsobem ho chtěl ztrapnit. Richards mu dlužil peníze, ještě výplatu z let, kdy hrál u něj v kapele, to mu dal Jimi jasně najevo.
Dalším důležitým bodem v Jimiho kariéře bylo vystoupení v pořadu "Ready, Steady, Go!". Vystoupení zařídili manažeři Who a Jimi Hendrix Experience 16.12.1966 zahráli píseň "Hey Joe", která se stala okamžitě hitem a stoupala na žebříčku nejlepších písní stále výš a výš. V té době už si Jimi naplno užíval britský společenský život - rád chodil do hospod na pivo, začal kouřit způsobem, že si cigaretu zapaloval o cigaretu a přidal k tomu i hašiš. Naučil se i Jeffreyho trik, že si hašiš dával do vyprázdněné cigarety, a tak ho mohl kouřit prakticky kdekoliv. Co se týče jiných drog, spíše než LSD upřednostňoval v té době, i kvůli financím, laciné speedy, aby mohl být co nejdéle vzhůru a mohl stále cvičit na kytaru. To už byla Jimiho kapela téměř na roztrhání, vystoupení měli spíše mimo Londýn a v Londýně pracovali ve studiu na svých vlastních nahrávkách. Například píseň "Red House" byla Jimiho první bluesovou klasikou. Na tuto skladbu se Jimi soustředil asi rok a základy písně si přivez už z New Yorku. Další vlastní Jimiho píseň se jmenovala "Wind Cries Mary", ta měla být zase jakousi omluvou Kathy po velké hádce - prostřední jméno Kathy bylo totiž Mary. Velmi dlouhou dobu strávili nad nahráním písně "Purple Haze", Jimiho velmi mrzelo, že nakonec nebyla na desce celá, poněvadž se mu zdálo, že tím přišla o určitou linku. Píseň od písně se samozřejmě Jimi i jeho kapela zlepšovali.